Cappuccino Italiano – První jarní trip a hned tisíce zážitků

To čekání na motorkovou sezónu bylo příšerně dlouhé, co si budeme povídat. Přes zimu se sice našlo pár krásných dní na prohnání nějaké té motorky, ale kolenům se to až tak moc nelíbilo. A po tomhe strašlivém každoročním absťáku přichází konečně úterý 14. dubna a já vyrážím na konferenci do Boloni. No, při pohledu do mapy na prakticky nepřetržitou dálnici z Vídně až do Boloni jsem zvažoval i vhodnější dopravní prostředky, ale touha nakonec zvítězila nad rozumem a jak uvidíte dále, udělal jsem tentokrát moc dobře :)

Kolem desáté ranní projíždím hranicemi do Rakouska. Je to jen pár kilometrů od Brna, ale i tak se mi již stihl dostavit ten starý známý pocit, který mám při jakémkoli cestování. Při projíždění hranice do jakéhokoli cizího státu. Nadšení .. Svoboda .. Dobrodružství? Ou jé! A co by to bylo za návštěvu Rakouska, nedat si na dálnici Wiener Šnitzl, žejo?

Dost bylo dálnice a sjíždím tak kousek před Villachem směrem na Lublaň. Po pár kilometrech začíná to pravé ježdění na motorce, na které jsem se těšil celou zimu.

Mohl bych sice do Boloni dojet na jeden zátah, ale to asi nedává moc smysl. Raději jsem zavolal kamarádovi Petru Bouchalovi, který je momentálně na Erasmu v Lublani a zařídil si osobní prohlídku města :) Na fotce výhled z Lublaňského hradu.

Ve Slovinsku si užívám opravdového klidu na okresních silničkách a v poledne je čas na malý piknik u jezera Bled.

První místo, kam jsem zamířil v Boloni snad ani nemohlo být nic jiného než muzeum a továrna Ducati. Ta továrna, to byl opravdu super zážitek. Jen škoda, že se tam nesmělo fotit.

Taky jsem se dočista zamiloval do Ducatího Scramblera. Ještě jsem tam byl na motorce a neměl bych tak jak domů přivézt další. :) Btw. Scrambler je fakt docela stylovka, ale asi bych na něj stejně byl moc velkej. Aspoň teda přikládám odkaz na mé oblíbené video – test Ducati Scrambler vs. Triumph Scrambler. Tak která se vám líbí víc?

V Boloni jsem byl pracovně, podívat se na konferenci mého konkurenta (uff to je spojení) a to na tomhle blogu nechci nějak moc rozebírat. Řekněme, že to bylo super a po dvou dnech se vydávám na cestu domů v zatím asi nejhustší mlze, kterou jsem na motorce zažil.

Mlhou jsem projel i tak raz dva. Nemohl jsem se totiž dočkat. Ondra, se kterým jsme v Brně na podzim zařizovali dílnu odjel na skoro dva měsíce do Barcelony a právě dnes se vracel (více o jeho zážitcích na jeho blogu). Shodou okolností trajektem přes Janov a tak se hned pár kilometrů od Janově po dlouhé době zase potkáváme. Hell Yeah!

Ale jo, to cestování ve dvou má taky něco do sebe. Hned jsme si naplánovali návštěvu obchodo-baru předního úpravce klasických motorek Deus Ex Machina. No v pravdě se jedná spíše o módní / lifestyle značku postavenou kolem tématu klasických motorek, ale to ani tak neubírá na zážitku z návštěvy jejich pobočky v Milaně. No posuďte sami:

Na fotce upravené, rozuměj nepříliš praktické :) jednoválcové Yamahy SR400.

To už jsme ale pár kilometrů severovýchodně od Milána, kde se vyhýbáme dálnici horskými průsmyky. Je teda půlka dubna a tak existuje určitá pravděpodobnost, že by někde mohl být sníh. Stojíme pod 2000+ metrů vysoko položeným pasem San Marco a dobrá desítka Italů, šťastných majitelů Ducati všech různých stylů a výkonů, říká, že je to zavřený. Na mou otázku „Are you really sure?“ s úsměvem odpovídají „You can try if you don\’t trust us“.

A tak jedem. Věříme, že jsme chytřejší :))) Klasicky. V 1 700 metrech nad mořem je to pořád ok.

V 1950 metrech nad mořem už ale moc ne. Tak jsme sice nevyhráli, ale za pokus to stálo. A taky jsme se shodli, že na Scramblerech bychom to určitě projeli :)) A tak že asi potřebujeme nějaký Scramblery pořídit do garáže.

Den pokračuje nádherně. Zatáčky, dobré silnice, čerstvý vzduch a pořád bylo na co koukat.

Takováhle cesta je prostě milionkrát lepší než dálnice. Jo… Je dražší, delší, pomalejší ale i tak to pořád stojí za to!

Wooow. Tomu říkám zahájení sezóny ve velkém stylu. Večer ještě dojíždíme do Innsbrucku, který nám na ráno přichystá nebe bez mráčku a úžasný výhled na zasněžené vrcholky na všech světových stranách.

A úplnou třešničkou na dortu, se kromě pokuty na rakouské dálnici, kterou si nechám tentokrát pro sebe, stává muzeum motorek na nějž nás upozorní poutač u silnice. V nenápadném statku platíme každý 8 eur a nestačíme chápat, kolik motorkového bohatství a historie se tady nachází. Tady je odkaz, pokud byste jeli kolem (na dálnici ze Salzburgu na Vídeň).

Tolik zážitků v několika dnech z jedné na první pohled rutinní cesty do Itálie jsem teda nečekal. Tak ještě, že jsem nejel tím autem.

Mimochodem, možná se vám bude líbit také můj cestopis z Turecka, Gruzie nebo třeba USA. Případně můj speciální článek o vánočním dárku (motorce) pro taťku.

Hezký den a (nejednu) motorku do každé rodiny přeje Jindra Fáborský :))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*