Předchozí cestopis seriálu najdete zde: Turecko na cestě do Gruzie
„Welcome to Georgia“ slyším z úst celníka na Turecko-Gruzínské hranici ve městě Sarp zhruba v poledne ve čtvrtek 29.5. Startuji a beru za plyn, nemohu se dočkat, čím mě Gruzie přivítá. Na 20 kilometrové vzdálenosti jsem zatím zjistil velmi málo: Naprosto šílení řidiči, kteří o blinkru snad nikdy neslyšeli a pozor – benzin za cenu od 20 do 25 Kč. Příjemné.
Batumi je první město, do kterého chtě nechtě přijedete po překročení hranic. Toto téměř dvousettisícové velkoměsto věrně prezentuje extrémy Gruzie. V bezprostřední blízkosti městských pláží vidíte moderní a čistou turistickou destinaci, tak jako na úvodní fotce.
Často se však stačí jen otočit a uvidíte reálnější pohled na běžný městský život gruzínce.
Celkově se mi však město líbí, a tak zůstávám dvě noci. Záhy poznávám dobrodruhy Gartha z US (na fotce vlevo) a Dana Skeatese z Londýna, a tak s nimi strávím většinu času v Batumi. Garth jezdil afrikou na motorce jeden celý rok a Dan je momentálně na cestě do Indie, kdy by chtěl jet cca půl roku. Můžete sledovat Danův blog, kam přispívá téměř každý den.
V sobotu ráno vyrážím do města Mestie v oblasti Svantie, což má být jedno z nejkrásnějších míst v Gruzii. Velmi záhy se začíná potvrzovat.
I když nahoru vede velmi kvalitní! asfaltka, občas z ní sjedu, abych se podíval mimo.
Ještě pár desítek zatáček a potkávám bratry Poláky – 3 endura … následované jedním chopperem (BMW 1200C). To je důkaz, že je úplně jedno, co máte v garáži. Do Gruzie a určitě i mnohem dále se můžete vydat na čemkoliv. Jsou fajn, tak se přidávám do skupiny.
Hned za Mestií společně také stavíme tábořiště.
Ráno se však rozdělujeme. Cesta do Ushguli už je skutečně Off-road – nic pro chopper, a tak se polští motorkáři vrací zpět po klikaté asfaltce dolu. Přichází však o hodně krásy – podívejte se sami.
Příjezd do známé vesničky Ushguli, s pro Gruzii typickými strážnými věžemi. Skoro jako z Age Of Empires.
Cesta Mestia – Ushguli je pro auto ještě průjezdná, ačkoliv 45 km trvá průměrně 3 hodiny. Pokračování z Ushguli do Lentekhi už však taková sranda nebyla. Hned poté co jsem se vydal na tuhle 75 km etapu jsem pochopil, že tady momentálně nemohou projet žádná auta a vlastně asi téměř nic. Jel/šel jsem to průměrně 5 hodin aniž bych potkal člověka a vyzkoušel všemožné druhy povrchu – sníh, spoustu bláta a řeky. Nakonec se tohle podařilo dát jen s jedním pádem (právě v oné řece), ale byla to obrovská zkušenost. Překvapilo mne, co všechno je BMW Dakar schopen projet.
Zřejmě ten jediný pád však způsobil utržení držáku bočního kufru. Byl jsem z toho docela nervózní, ale hned v první vesnici za 10 EUR opravujeme. Může se hodit: Svářečka se gruzínsky řekne svarka.
Po tomto dni stráveného z větší části v bahně přijíždím večer zcela vyčerpaný do Kutaisi a chystám se hledat hotel. První, koho však potkávám jsou staří známí Poláci. Svět je prostě malý.
Dávám si pár dní odpočinku a přesouvám se do hlavního města Gruzie – Tbilisi. Metropole jejíž doslovný překlad by byl „Teplice“, skutečně stojí za návštěvu.
Trávím zde 3 noci v místním velmi pěkném hostelu Envoy (má pobočku i Yerevanu), vydávám se na prohlídku města s průvodcem (při ubytování v tomto hostelu je zdarma), do vyhlášených a historicky velmi důležitých lázní, a když jdu večer po nejznámější Rustaveliho třídě, vidím u operního divadla velké množství lidí. Dozvídám se, že právě začíná čtvrtfinále X FACTORu, a tak kupuji od překupníka za 10 Lari (cca 115 Kč) lístek a připadám si ve společnosti tisícovky gruzínců velmi speciálně. O Gruzíncích se říká, že jsou výborní zpěváci a výstupy soutěžících to tedy rozhodně dokládají.
Putování po Gruzii ukončuji fotografií pořízenou při krátké podvečerní projížďce za Tbilisi. Je tu krásně. Pokud budete mít možnost, udělejte si sem výlet.
Mapa dosavadní cesty po Gruzii.
Líbí se vám moje práce? Přidejte se mezi odběratele mého Youtube kanálu, nebo mne sledujte na Facebooku či Instagramu.