Po dlouhé době mám volné ruce, a tak je mohu položit na klávesnici a vrátit se vzpomínkami do června tohoto roku. Před začátkem letních prázdnin jsme vyrazili s Matějem na každoroční expedici, tentokrát do Albánie. Je to jeden z těch tripů, kde zapomeneš, že máš na tom světě vlastně nějakou práci, že děláš nějakou kariéru. Je to jeden z těch tripů, kde noťas necháš stovky kilometrů daleko a mobil ani nezapínáš… Volání z těhle zemí stejně stojí 35 Kč na min. Je to jeden z tripů, kdy toho zažiješ tolik, že třetí den už nevíš, cos viděl ten první…
Těhle 12 vzpomínek je opravdu jen zlomek toho, co za týdenní dovolenou uvidíte a ucítíte, vyrazíteli namísto Egypta tentokrát na terenní, nebo vlastně úplně jakékoli, motorce na Balkán.
- Motocross po probuzení v Maďarsku
V Maďarsku jsem nikdy nic zajímavýho nezažil. Často říkám, že je to, minimálně pro motorkáře, nejnudnější země v Evropě. Tentokrát jsme ale měli štěstí: Když jsme se probudili první noc na louce, odhadem 80 km severně od Balatonu, zjistili jsme, že jsme si ustlatli hned před vjezdem na motocrossovou dráhu. Srdce zaplesalo/a podruhé, když jsme si všimli, že onen vjezd je otevřený. Takže sundat kufry a hned první den to pořádně z……. blátem
- Spousta nových lidí
Nebudu se zase a znova rozepisovat o tom, na jak vlídné a slušné lidi narazíte při cestě na východ. Je toho plný internet a je to prostě fakt. My jsme si to potvrdili třeba hned druhý den, když Matějovi přestala dobíjet jeho italská elegance Aprilia 650 Pegaso. Na severu Bosny nám tedy pomáhají místní motorkáři, a za pár hodin shání nové relé. Ráno s nima zajdeme na snídani, na výborný bosenský chleba a kávu. Skvělý!
- Kempování every night
Až na dvě nebo tři vyjímky jsme spali úplně pořád ve stanu. Je to levný a je to hlavně mnohem lepší než se pakovat do hotelu. Každý večer tak vaříme nebo spíš ohříváme konzervované guláše s velkou porcí chilli papriček, které má Matěj vždycky při sobě. Do dlouhé noci debatujeme, dáme nějaký to cígo, pivko a koukáme na hvězdy, protože je vidět samozřejmě asi tak 180x víc než z Brna :)
- Bláto! Bláto až po uši!
Protože jsme se snažili trávit maximum času na těch nejzapadlejších cestičkách a protože občas poprchávalo měli jsme co dělat s blátíčkem. Na to tyhle plně naložený motorky fakt stavěný nejsou, o to větší sranda to je. Tady na tom místě jsme strávili dobrou půl hodinu…
- Úžasná atmosféra probouzejícího se Sarajeva
Už jsem se nad atmosférou Sarajeva rozplýval minulý rok, když jsme tady byli na motorkách s Ondrou (článek tady). To mě nikdy neomrzí. Přivstal jsem si zase před sedmou ránu, abych si dal bosenskou kávu v jedné z právě otevřených kavárniček. Letos jsme také navštívili slavný tunel života, který sloužil k zásobování během války v 90. letech.
- Nejzelenější zelená na východě Bosny
Není co dodat! Fotka no-filter. Totální ráj na zemi.
- Vytahování “zapadlé” motorky džípem
Protože jsem měl na BMW fungl nové terenní gumy, troufl jsem si vjet i tam, kam jsem možná nemusel. Na týhle strmý pěšince vedoucí dolu k jezeru jsem bohužel pohořel. Teda cesta dolu ok, ale nahoru už to nešlo. Viz video:
Po dobrý hodině různých pokusů nás opět vysvobodili místní. Černohorští rybáři se starým Jeepem tahali motorku lanem a za další půl hodinu a dvěma prasknutí lana jsme byli zpátky na cestě. Škoda, že tohle opravdu nebyl čas natočit nebo vyfotit :(
- “Vaření” kufrů v Černé Hoře
To bylo asi při pátém pádu Matěje v terénu, sorry Matěji :D Matějovi se samozřejmě nic nestalo, ale tentokrát už to nosič kufrů úplně nedal.
Následuje rychlá oprava Matěj style… (sorry Matěji :D)
A potom hledám servis nebo někoho schopnýho se svářečkou. První navrhovanej spot Matěj nebere, s tím, že se mu nelíbí, že na parkovišti leží stovky vystřílených nábojů. Jo, to se dá pochopit. Nakonec ale nacházíme seriózní autoservis. 10 EUR, 20 minut práce a valíme vstříc Albánii.
- Oáza klidu v NP Durmitor
Projeli jsme si také v trochu zamračeném počasí národní park Durmitor, kde sme stěží potkali živáčka. Tohle je přesně to místo, kde se všechno zpomalí a ty přestaneš spěchat. Tady se mi líbilo.
- Ztraceni v přírodě
Když nám GPS ukázala v Albánii, že 160km úsek dáme za 4 hodiny, mělo mi to připadat podezřelé. Bylo už pozdní odpoledne a já jsem se chtěl vrátit na domluvené ubytování do tmy. Přecijen je to Albánie a my jsme si vyjeli na jednodenní výlet na lehko, tzn. bez ničeho.
No… protože těch 160 km byl ryzí off-road, kde jsme i při maximálním nasazení dosahovali rychlosti 28 km/h, za 4 hoďky jsme to fakt nedali. Google maps pořád ještě nemá ani šajnu o kvalitě albánského asfaltu :))
Příjíždíme před půlnoci, totálně dobití.. I tak to byla paráda a hned bych si to zopakoval.
- Nejúžasnější silnice v Evropě
Jojo, máme tady Großglockner Hochalpenstraße, pak rumusnký Transfăgărășan a Transalpinu (o nich jsem psal tady) a konečně utažený zatáčky na Kanárských ostrovech (můj článek tady). Mezi tuhle asfaltovou špičku z pohledy zábavy se může s klidem zařadit i nová silnice SH20 vedoucí z Makedonie (makedonská část = M9). To nejlepší přichází u městečka Grabom. Děcka to je něco. Ve vteřině bych se tam vrátil.
- A pak ještě pár km před domem klekne motorka
Poslední den tradičně spěcháme do rodné kotliny a trháme rekordy v rychlosti i počtu ujetých kilometrů na jeden zátah. I já i Matěj posloucháme ve sluchátkách nějakou audioknihu, když si na hranicích Chorvatsko -> Slovinsko, 50 km pod Mariborem všímám, že zadní kolo už nemá úplně touhu pokračovat. Skutečně se mi rozsypala ložiska uložení zadního kola a protože je neděle, není šance to tady nějak opravit.
Zrovna před týdnem jsem si dělal novou pojistku u Kooperativy a paní říkala, že mám zdarma odtah 50 km po celé EU a nárok na hotel zdarma v těchto případech. A tak posílám Matěje dom, překvapeně že to funguje, skutečně využívám bezplatných služeb Kooperativy a zůstávám v Mariboru.
Motorku jsem nechal v místním servisu Moto Selmar a vrátil se pro ní za pár dní. Všechno tak dobře dopadlo.
Z celého výletu jsem natočil tříminutové video, kde všechny zážitky můžete prožít s námi:
Pomalu už končí sezóna a já se nemůžu dočkat, co vymyslíme příští rok…