Vzpomínáte, jak jsem v minulém článku zmiňoval, že si asi budeme muset koupit nějaký Scrambler? Tak jsme skutečně pár týdnů na to jeden krásný sehnali. Sice se teď budu muset zase s nějakou motorkou rozloučit, ale to se nedá nic dělat. Nějak se nedalo ubránit pocitu, že právě tohle bude ta motorka, na které bude ježdění opravdová pohoda.
A právě na téhle klasické britské klasice (Triumph Scrambler 900) jsem se vydal strávit jeden měsíc ve Velké Británii. Pokud tedy chcete, nechte si povyprávět několik příjemných zážitků z mého cestování po Anglii. Do Londýna jsem vyjel kolem 15. května, abych tu přes týden vždy pracoval a o víkendu objevoval anglický venkov ze sedla motorky. Obojí má něco do sebe, ale víkend jednoznačně vede!
Tak především, „řízení motorky v Londýně“ by mohly místní zážitkové agentury prodávat bez jakýchkoli výčitek spolu s ostatními adrenalinovými sporty. Kultura řízení se skutečně podobá více té co známe z fotek indických velkoměst, nežli nečemu co si představujeme pod pojmem moderní evropská metropole. Nebudu zastírat, že mě to docela bavilo, ale je to fakt unavující a musíte si zvyknout, že denně zažijete nejednu krizovku, kdy se vyhnete jasné nehodě doslova o cenťák. Také mohu potvrdit zjištění Top Gearu, že kolo je v Londýně skutečně úplně stejně rychlé jako jakákoli motorka.
Tyhle fast-foody, které podávají pouze zdravé jídlo ve vysoké kvalitě a výborné chuti mi ale v ČR moc chybí. POD je jedním z velmi rozšířených řetězců, a tam jsem také chodil na většinu snídaní a obědů. Míchaným vajíčkům s avokádem a mozzarellou nešlo ke snídani odolat!
No není to pecka? Za 5 liber bezkonkurenční oběd. Pokud bych takový podnik měl v Brně, jsem tam pořád.
Dlouho jsem snil o tom, jak navštívím na motorce kultovní motorkový bar – Ace Cafe London. Tak tady je! Nemohl jsem to vydržet a na burger a pintu Guinesse jsem si zajel hned první den, co jsem dorazil do Londýna. A hned následující sobotu jsem měl to štěstí, zúčastnit se motosrazu a hromadné vyjížďky motorek všech kubatur a barev až do slunného Margate. Margate je jedno z míst, kam sami Angličané rádi jezdí, pokud chtějí relaxovat u moře.
Poslední londýnská momentka před tím, než se společně přeneseme na venkov. Z velkého zmatku a každodeně zacpaných silnic do klidu malých silniček.
První víkend jsem si udělal výlet do Bletchley Parku. Místa, kde se tým pod vedením Alana Turinga podílel za druhé světové války na přísně utajené akci – prolomení šifry německé Enigmy. Je tam moc hezké muzeum, doplněné o zvukové efekty po celém areálu. Takže když procházíte kolem lavičky v parku, můžete se zaposlouchat do námluv páru, které tu za války probíhaly. V hlavní budově zase například do důstojnického jednání. V muzeu je také vystavena replika Turingova dešifrovacího počítače stejně jako mnoho rekvizit z nedávného filmu Imitation Game.
Víkendové výlety za město byly vůbec bohaté na hezké momenty. Jako třeba tento západ slunce v kopcích poblíž Brightonu.
To je tak, že ve čtvrtek ještě ani netušíte, že nějaký Isle of Wight existuje a v pátek po obědě už jste i s motorkou na palubě trajektu studujíc mapu atrakcí a bohatou historii ostrova.
Na ostrově byl prokázán historický výskyt více než 20 druhů dinosaurů, a proto je jednou z nejbohatších dinosauřích lokalit v Evropě. Předzdívá se mu též Zahradní ostrov a celkově toho nabízí přes nevelkou rozlohu 380 km2 hodně moc k vidění. Pro představu kolem dokola mi ho projet trvalo asi tak 4 hodiny.
Na fotce nejznámější atrakce ostrova „The Needles“. Každý sem musí pěšky zhruba 2 kilometry z parkoviště s výjimkou turistů v dvoupatrových autobusech bez střechy. Fakt divný :/
Místa, do kterých se zamilujete. Nebo alespoň místa, kde se chcete zastavit, vypnout motor, sundat si helmu, sednout si nedaleko a užívat si té svobody, kterou máme k dispozici.
Isle of Wight je přesně takových míst, kde by úplně každý alespoň na malý moment zpomalil, skutečně hodně.
Také cítíte ten klid? No minimálně oproti Londýnu byly víkendové výlety obrovským odpočinkem.
Nechám vás na malý moment opustit dokonale zelené trávníky, slunce, moře a nálady, které jsou s tím vším spojené. Je to stále Anglie, a tak jsem zažil i pocity docela opačné. Tak jako třeba tohle nedělní ráno na ostrově. Mlha, déšť, kaluže, sychravo, zima. Chudák motorka. Dojídám anglickou snídani, oblékám nepromokavou kombinézu a opouštím útulný guest house. První metry mizí pod koly a já zjišťuji, že i tohle má sakra něco do sebe. Ani na turistických atrakcích teď nikdo není, po dvoupatrových autobusech convertible ani stopy. Je mokro a kromě kapek dopadající na helmu a šumění moře není nic dalšího slyšet. A je krásně. Jinak, ale je.
Stačí si najít zapadlou anglickou kavárnu na pobřeží, sundat všechny te nepromoky, rukavice, šálu a za společnosti pravého English Breakfast Tea pozorovat z oken mlhou pokryté moře. Připomnělo mi to počasí a celkově pocity z mého cestování po Lotyšsku před několika lety. Tam také nic moc nebylo. Vlhko, nikde nikdo a absolutní klid. Bydlet bych na takových místech nechtěl, ale jednou za čas je takový klid potřeba.
Podobně barevné myšlenky mi přinesla i cesta vlakem do Manchesteru. Totiž do Manchesteru jsem měl jet na otočku něco zařídit. Zvažoval jsem motorku, ale je to 400 km po dálnici a vlak tuhle dálku zdolá za 2 hodiny, oproti motorce, které by to trvalo vlastně zhruba celý den. Vlaková doprava je v Anglii skutečně efektivní a moderní.
Teď už jsme ale na docela jiném místě a slunce opět září nad hlavou! Malý kus od Londýna a doslova pár kilometrů od letiště Heathfrow se nalézá hrad Windsor, což je druhý největší konstatně obývaný hrad na světě. Hádejte, jaký je ten první? :) Ale hlavně … ve Windsoru jsem našel pokoj v tomto obrovském panství (Beaumont Estate) se 40 akry pozemků a zahrad s cenou asi tak 1 700 Kč / noc. To je v porovnání s Londýnem tak levné, že by se mi skoro vyplatilo odsud dojíždět. Nicméně … Na tak krásném místě jsem ještě nikdy nebydlel. A právě proto jsem se sem pak vrátil a strávil jsem tu ještě celý další víkend.
Tady se relaxuje jedna báseň. Celý víkend jsem jen se jen procházet v nekonečně rozlehlých zelených parcích. Na tohle budu opravdu rád vzpomínat! Mimochodem cesta, která je na fotce níže má 5 km a vede právě až k Windsorskému hradu. Za hradem je také samotné městečko, kde dělají výtečné burgery a já měl tak po oba víkendové dny jasnou motivaci :))
A co by to bylo za cestopis z Anglie bez fotografie pravé Full English Breakfast, že? Teda chybí mi tam ještě najaká ta houba, ale ta mi teda moc nechutná. Vlastně vůbec.
To už je ale Sobota 13.6. pravé poledne a já vyjíždím DOMŮ od svého hostelu Wombats, který je hned u Tower of London. Mimochodem je to momentálně největší a asi nejmodernější hostel v Londýně, vřele doporučuji :)
Asi desátý kafe na benzince a jedeme dál. Počasí zatím nejlepší za celý měsíc v Londýně a to mě žene domů.
A jako pravej kámoš mi Ondra přijel naproti a dojíždíme tak naší oblíbenou Vysočinou až domů do Brna….. Počasí sice už není žádná hitparáda, ale to už tak bývá no. Prý bylo u nás až do mého příjezdu léto :/
Najeto 5 000 km přesně :) Spotřeba 5,5L/100 km. Zážitků a nových zkušeností stovky! :) A pokud se vám tenhle článek líbil, možná se vám padnou do oka také mé fotky z Itálie, Gruzie nebo třeba USA. Případně můj speciální článek o vánočním dárku (motorce) pro taťku.