Na psaní tohohle cestopisu jsem se opravdu těšil… Tentokrát to ale udělám trochu jinak. Nebudu popisovat chronologicky projetá místa, ale zaměřím se jen na pár zážitků a pocitu z tohohle low-cost off-road výletu s Matějem do Rumunska. Pokud vás z jakéhokoli důvodu vůbec nebaví číst, můžete se místo čtení alespoň podívat na výběr zážitků v tomhle čtyřminutovém videu, které Matěj sestříhal.
Vy co pokračujete ve čtení se přeneste v myšlenkách do tropických veder minulého srpna. Myslím si, že to takhle uprostřed zimy vůbec neuškodí… My už sedíme na terénních motorkách (BMW 650 GS Dakar a Aprilia 650 Pegaso Trail), vezeme si stan, spacáky, pár drobností a překračujeme maďarsko-rumunskou hranici. Možná bych ještě mohl objasnit titulek článku:
Trip vyšel na naprosto srandovní peníze, protože jsme spali výhradně ve stanu a téměř většinu jídel jsme si vařili v kotlíku. Stálo nás to prakticky jen benzín a to mohlo být tak 3 000 – 4 000 Kč (naštěstí oba tyhle jednoválce žerou kolem 4.5L / 100 kmh..). A možná právě díky týhle skromnosti a jednoduchosti to byl aspoň pro mě jeden z nejhezčích výletů, co jsem kdy zažil … Let\’s go!
Nutno říci, že jedeme na jistotu. V Rumunsku už jsem byl na motorce čtyřikrát (zde článek o výlětě v dubnu 2014) a je až neuvěřitelné co tahle nepříliš vzdálená země nabízí… Pokud nemáte vlastní zkušenost, za chvíli uvidíte :) To už nám ale Matěj zkušeně gumicukem servisuje uklepaný kufr… První menší polňačka a už se to začíná sypat, haha…
Vstávat! První probuzení do krásného letního dne v Rumunsku. To že projíždíme jednou ze členských zemí Evropské unie je skutečně poznat jen z vlajek na hranicích. A je to dobře. Ačkoliv se tady staví moderní silnice obrovským tempem, stále jsou tu místa jako tahle.
Když si vzpomenu na tuhle skvělou snídani v místní bar-obchodo-hospodě, nemohu se zbavit pocitu, že potřebuji vrátit čas. V okolí jen hory, nikde nikdo, telefonní signál možná tak za pár let. Kupujeme si bochník chleba, instatní kafe, okurky a rumunskou paštiku a dáváme si pěkně na čas. Miluju tyhle chvíle, kdy fakt není kam spěchat.
První „drobná“ překážka. Všimněte si ale hlavně odborně opraveného kufru na Matějově (ta červená :) motorce :)) Kupodivu to, ačkoliv bylo na mále, vydrželo až domů.
The Transfăgărășan – Důvod č. 1. pro cestu do Rumunska
To je ono. Nejlepší silnice na světě dle Top Gearu. Co naplat, že už jsem si tady pozávodil třikrát. V roce 2012 s klukama z Náchoda na cestě do Istanbulu. Minulý rok sám při cestě do Gruzie a pak ještě jednou s Ondrou Vymětalíkem, když jsme jeli do Rumunska vyzvednout Hondu Dream (mimochodem je to hezký příběh, stojící za přečtení).
Transfagarasan je při každé návštěvě stejně úžasný, ať už hodnotíme svezení, okolní krajinu nebo grilovanou klobásu ze stánku na vrcholu ve 2 000 metrech nad mořem.
A ještě pohled z druhý strany. Výjezd/sjezd z druhý strany je úplně jinej a stojí sakra za to!
Uplně nejvíc nejlepší na tomhle tripu ale bylo táboření. Jeden staví tábor a druhej zatím zajede sehnat pivka a případně nějaké ingredience. Bilancování u ohně dlouho do noci, koukání na hvězdy (tady jsou aspoň narozdíl od Brna nějaké vidět :) a ráno koupačka v potoce. Není co řešit!
A to ani nemluvím o našich kulinářských výkonech ala konzerva + všechno ostatní co najdeš. Takže rumunská vepřovka a do toho klobásu, cibuli, mrkev, kukuřici a pohodka! Já jsem byl specialista na polívky a Matěj zase na druhý jídlo. :))
Off-Roadu do sytosti
Don\’t get me wrong – příležitostí zajezdit si ve volný přírodě mimo zpevněné silnice je v Rumunsku, alespoň zatím, opravdu dostatek. Moje oblíbené místo je však jenom jedno – pár kilometrů západně od města Petrosani. Tak tady opravdu živáčka nepotkáte a můžete jezdit volně po kopcích desítky kilometrů na každou světovou stranu…
Já vůbec nevím jestli je potřeba tohle nějak dál komentovat. Tohle je prostě ráj. Ztělesnění svobody. Daleko daleko od povinností, pravidel, každodenní rutiny.
Už asi chápete o čem mluvím ne?
Na konci dne bilancujem a máme to 2:2 na pády. Ale samozřejmě to šlo do měkkýho, takže jsme my i motorky v naprostym pořádku :)
Dnes to byl náročný den, většinu času ve stupačkách. Nedočkavě stavíme tábor na jenom z nejvyšších kopců široko daleko a vaříme zasloužený gulášo-něco. Mňam!
Pecka č. 3. – Mlhavá Transalpina
Premiérově letos stoupám dlouhými táhlými zatáčkami k vrcholu silnice Transalpina, oficiálně dvojka v oboru zajímavosti po Transfagarasanu. Podle některých by ale právě tohle místo měl být střed vesmíru všech motorkářů v Evropě. Vypadá to na silnou bouřku, a tak je jasný, že tady nepojedem žádný Moto GP. Na druhou stranu právě tohle počasí nám připravilo naprosto neopakovatelnou, klidnou atmosféru opuštěného konce světa. Úžasný.
Pamatuji si naprosto živě jak se ploužíme těma zmoklejma zatáčkama za starším párem na dvou obouchaných Harleyích 883. Ty motorky evidentně něco pamatujou a tak si říkám, že jsou spolu na cestě už možná pěkně dlouhou dobu. Možná objevují takové krásy světa každý den. Určitě jsou šťastní…. Představuji si… Nesmíte se divit, tady máte času na přemýšlení fakt dostatek a navíc vás nic nevyrušuje… při řízení motorky prostě nemůžete koukat nepřetržitě do mobilu co je novýho na Facebooku, nevyřizujete e-maily ani nic jinýho. Nejradši bych si s sebou telefon příště ani nezval. Tak snad se k tomu jednou odhodlám.
…………………….. Tady tyhle pocity se opravdu těžko popisují. Je to něco jako obrovské štěstí, pocit svobody, pocit, že čas najednou plyne desektrát pomaleji než normálně. Dost možná, že vůbec neplyne. Jsem taky rád, že tady nejsem dneska sám. Shodujeme se oba, že tohle je fakt zatím jeden z nejlepších tripů…
Jedete příště s námi? Tolik krásy a přitom je to od nás jen jeden den cesty.
Promoklí, unavení ale totálně happy! Chtě, nechtě otáčíme směr Maďarsko, Slovensko a Brno. Jenže už teď při cestě domů přemýšlíme, kdy a kam vyrazit vstříc novým zážitkům… Doufám, že vy po přečtení taky!
Je libo nějaké další vyprávění? Co takhle když jsem jel s rodiči na Harleyích ze San Franscisca do Las Vegas, na klasický britský motorce na měsíc do Londýna, nebo o zatím nejdelším tripu na terenní motorce do Gruzie? Z jinýho soudku je pak příběh o tom, jak jsme s Ondrou renovovali pro taťku motorku k vánocům jako tajný dárek.
Líbí se vám moje práce? Přidejte se mezi odběratele mého Youtube kanálu, nebo mne sledujte na Facebooku či Instagramu.