Po dlouhé době mám volné ruce, a tak je mohu položit na klávesnici a vrátit se vzpomínkami do června tohoto roku. Před začátkem letních prázdnin jsme vyrazili s Matějem na každoroční expedici, tentokrát do Albánie. Je to jeden z těch tripů, kde zapomeneš, že máš na tom světě vlastně nějakou práci, že děláš nějakou kariéru. Je to jeden z těch tripů, kde noťas necháš stovky kilometrů daleko a mobil ani nezapínáš… Volání z těhle zemí stejně stojí 35 Kč na min. Je to jeden z tripů, kdy toho zažiješ tolik, že třetí den už nevíš, cos viděl ten první…

Těhle 12 vzpomínek je opravdu jen zlomek toho, co za týdenní dovolenou uvidíte a ucítíte, vyrazíteli namísto Egypta tentokrát na terenní, nebo vlastně úplně jakékoli, motorce na Balkán.

1. Motocross po probuzení v Maďarsku

V Maďarsku jsem nikdy nic zajímavýho nezažil. Často říkám, že je to, minimálně pro motorkáře, nejnudnější země v Evropě. Tentokrát jsme ale měli štěstí: Když jsme se probudili první noc na louce, odhadem 80 km severně od Balatonu, zjistili jsme, že jsme si ustlatli hned před vjezdem na motocrossovou dráhu. Srdce zaplesalo/a podruhé, když jsme si všimli, že onen vjezd je otevřený. Takže sundat kufry a hned první den to pořádně z……. blátem

2. Spousta nových lidí

Nebudu se zase a znova rozepisovat o tom, na jak vlídné a slušné lidi narazíte při cestě na východ. Je toho plný internet a je to prostě fakt. My jsme si to potvrdili třeba hned druhý den, když Matějovi přestala dobíjet jeho italská elegance Aprilia 650 Pegaso. Na severu Bosny nám tedy pomáhají místní motorkáři, a za pár hodin shání nové relé. Ráno s nima zajdeme na snídani, na výborný bosenský chleba a kávu. Skvělý!

3. Kempování every night

Až na dvě nebo tři vyjímky jsme spali úplně pořád ve stanu. Je to levný a je to hlavně mnohem lepší než se pakovat do hotelu. Každý večer tak vaříme nebo spíš ohříváme konzervované guláše s velkou porcí chilli papriček, které má Matěj vždycky při sobě. Do dlouhé noci debatujeme, dáme nějaký to cígo, pivko a koukáme na hvězdy, protože je vidět samozřejmě asi tak 180x víc než z Brna :)

4. Bláto! Bláto až po uši! 

Protože jsme se snažili trávit maximum času na těch nejzapadlejších cestičkách a protože občas poprchávalo měli jsme co dělat s blátíčkem. Na to tyhle plně naložený motorky fakt stavěný nejsou, o to větší sranda to je. Tady na tom místě jsme strávili dobrou půl hodinu…

5. Úžasná atmosféra probouzejícího se Sarajeva

Už jsem se nad atmosférou Sarajeva rozplýval minulý rok, když jsme tady byli na motorkách s Ondrou (článek tady). To mě nikdy neomrzí. Přivstal jsem si zase před sedmou ránu, abych si dal bosenskou kávu v jedné z právě otevřených kavárniček. Letos jsme také navštívili slavný tunel života, který sloužil k zásobování během války v 90. letech.

6. Nejzelenější zelená na východě Bosny

Není co dodat! Fotka no-filter. Totální ráj na zemi.

7. Vytahování “zapadlé” motorky džípem

Protože jsem měl na BMW fungl nové terenní gumy, troufl jsem si vjet i tam, kam jsem možná nemusel. Na týhle strmý pěšince vedoucí dolu k jezeru jsem bohužel pohořel. Teda cesta dolu ok, ale nahoru už to nešlo. Viz video:

Po dobrý hodině různých pokusů nás opět vysvobodili místní. Černohorští rybáři se starým Jeepem tahali motorku lanem a za další půl hodinu a dvěma prasknutí lana jsme byli zpátky na cestě. Škoda, že tohle opravdu nebyl čas natočit nebo vyfotit :(

8. “Vaření” kufrů v Černé Hoře

To bylo asi při pátém pádu Matěje v terénu, sorry Matěji :D Matějovi se samozřejmě nic nestalo, ale tentokrát už to nosič kufrů úplně nedal.

Následuje rychlá oprava Matěj style… (sorry Matěji :D)

A potom hledám servis nebo někoho schopnýho se svářečkou. První navrhovanej spot Matěj nebere, s tím, že se mu nelíbí, že na parkovišti leží stovky vystřílených nábojů. Jo, to se dá pochopit. Nakonec ale nacházíme seriózní autoservis. 10 EUR, 20 minut práce a valíme vstříc Albánii.

9. Oáza klidu v NP Durmitor

Projeli jsme si také v trochu zamračeném počasí národní park Durmitor, kde sme stěží potkali živáčka. Tohle je přesně to místo, kde se všechno zpomalí a ty přestaneš spěchat. Tady se mi líbilo.

10. Ztraceni v přírodě

Když nám GPS ukázala v Albánii, že 160km úsek dáme za 4 hodiny, mělo mi to připadat podezřelé. Bylo už pozdní odpoledne a já jsem se chtěl vrátit na domluvené ubytování do tmy. Přecijen je to Albánie a my jsme si vyjeli na jednodenní výlet na lehko, tzn. bez ničeho.

No… protože těch 160 km byl ryzí off-road, kde jsme i při maximálním nasazení dosahovali rychlosti 28 km/h, za 4 hoďky jsme to fakt nedali. Google maps pořád ještě nemá ani šajnu o kvalitě albánského asfaltu :))

Příjíždíme před půlnoci, totálně dobití.. I tak to byla paráda a hned bych si to zopakoval.

11. Nejúžasnější silnice v Evropě

Jojo, máme tady Großglockner Hochalpenstraße, pak rumusnký Transfăgărășan a Transalpinu (o nich jsem psal tady) a konečně utažený zatáčky na Kanárských ostrovech (můj článek tady). Mezi tuhle asfaltovou špičku z pohledy zábavy se může s klidem zařadit i nová silnice SH20 vedoucí z Makedonie (makedonská část = M9). To nejlepší přichází u městečka Grabom. Děcka to je něco. Ve vteřině bych se tam vrátil.

12. A pak ještě pár km před domem klekne motorka

Poslední den tradičně spěcháme do rodné kotliny a trháme rekordy v rychlosti i počtu ujetých kilometrů na jeden zátah. I já i Matěj posloucháme ve sluchátkách nějakou audioknihu, když si na hranicích Chorvatsko -> Slovinsko, 50 km pod Mariborem všímám, že zadní kolo už nemá úplně touhu pokračovat. Skutečně se mi rozsypala ložiska uložení zadního kola a protože je neděle, není šance to tady nějak opravit.

Zrovna před týdnem jsem si dělal novou pojistku u Kooperativy a paní říkala, že mám zdarma odtah 50 km po celé EU a nárok na hotel zdarma v těchto případech. A tak posílám Matěje dom, překvapeně že to funguje, skutečně využívám bezplatných služeb Kooperativy a zůstávám v Mariboru.

Motorku jsem nechal v místním servisu Moto Selmar a vrátil se pro ní za pár dní. Všechno tak dobře dopadlo.

Z celého výletu jsem natočil tříminutové video, kde všechny zážitky můžete prožít s námi:

Pomalu už končí sezóna a já se nemůžu dočkat, co vymyslíme příští rok…