Tohle už jsem jednou zažil … v lednu 2016 mě taťka odvezl dodávkou i s motorkou do Janova a odtud jsem mířil trajektem přes Barcelonu až na Kanárské ostrovy (viz cestopis). A teď je to stejné, v tmavě modré… Já prostě miluju jízdu na motorce, moře a sluníčko. A dokud mám tu možnost (díky za ní!) vyhnout se české zimě, vždycky ji bez váhání využiju …

Je neděle 12. listopadu večer a máme sraz s táťkou v Brně u mě na dílně. Jasně, rád bych sedl na motorku a k moři si sám dojel, ale teď už to fakt nejde. Venku je pár stupňů nad nulou a na noc hlásí náledí po celé Evropě. Celou tu atmosféru přesunu jsem zachytil pěkně v tomhle insta story :)

To už je ale pondělí ráno kolem desáté a my stojíme u krásného Lago di Garda. Už se fakt hrozně těším… na motorku, na svobodu i na mou milovanou Itálii. Vyndáváme konečně motorku z auta a zjišťuju, že je fakt příšerná kosa :-)) Úkolem je přesunout se asi 300 km z Lago di Garda do Janova (stylově přes Milano :)) a neumrznout.. a v ideálním případě ani neonemocnět. Výbava teda zahranuje: 3x kalhoty, 3x mikiny, 2x bunda, 3 vrstvy na krk a ledivnovej pás. A docela to v 8 stupních šlo :)) Nová tříválcová Yamaha XSR 900 doslova žadoní o vysoké otáčky, ale ani při 180 kmh sprintu směrem na Milán nějaká extrémní zima nebyla.

Do Janova dorážím v pořádku posilněn čajem na každé jedné pumpě, kterou jsem měl na trase a mám asi 5 hodin než mi pojede trajekt.

Hoši … Janov je fakt strašná díra. A pokaždý, když tady jsem, si připadám fakt na dně… jako bych najednou neznal žádný důvod, proč se těšit ze života… Nevím čím to je, ale jsem si tím 100% jistý a shoduju se na tom s více lidma. Když přijedeš do Janova, máš automaticky chuť skočit z prvního mostu. Tím spíš, když tady čekáš v noci na trajekt, který má obyčejně zpoždění tak 3 – 5 hodin. Takže je půlnoc, skoro mrzne a prostě jen stojíš u motorky a čekáš. No aspoň jsem tu měl dva kolegy na motorkách a mohli jsme hodit řeč o výkonovejch křivkách našich strojů :))

Janov je fakt bída bídoucí, ale stačí přetrpět pár hodin jako troska a druhý den večer se ocitnete v ráji… ve městě, které ve vás vyvolá úplně jiné, vlastně úplně opačné pocity: Nadšení, radosti a energie do života … Barcelona !!!

Já fakt nevím, co to je a proč to je, ale funguje to. Přijedu s nějakou tou motorkou do Barcelony a i když už u nás mají silničáři dost práce s odklízením sněhu, tady si můžu sundat boty, vyhrnout nohavice, pustit do uší třeba koncert Coldplay, rozeběhnout se po pláži a smát se na všechny, které potkám … A taky, že jsem to udělal. Krásnej pocit.

Celý je to umocněný ještě tím kontrastem Barcelona vs. Janov. To byl takovej rozdíl, taková chuť do života… No … Vždyť to říkám: Motorky, moře a slunce!

Kam vlastně jedu a jak?

Tenhle rok jedu zase na Kanárské ostrovy. Můj super kámoš Ondra Vymětalík se tam už před rokem přestěhoval a buduje tam půjčovnu motorek Canary Ride. Great place to be if you know what I mean. Mimochodem, Kanáry jsou rájem zatáček a hezkého počasí, a tak tedy ideální pro půjčování motorek. Však si můžete přečíst můj cestopis.

Trajekt na GC jezdí z města Huelva u Portugalských hranic, ale jenom jednou týdně a bývá hodně vytížený. Měsíc dopředu byl fakt problém sehnat ticket. Původně jsem chtěl jet z Barcelony směrem přes vnitrozemí, Madrid až do Lisabonu a pak podel portugalského pobřeží, ale nakonec kvůli počasí a moři jsem se rozhodl pro jednodušší variantu. Pojedu podél španělského pobřeží přes Valencii, Almerii a Malagu.

A tady je další skvělá věc. Jak jste už na mém blogu asi někdy četli, opravdu rád navštěvuju turistická letoviska a destinace mimo sezónu. Místa, kde je spousta restaurací, barů a kaváren, které ale najednou nikdo nevyužívá. Na jedno takové místo jsem narazil i teď cestou na jih. Trávím víkend v městečku Miraira a podařilo se mi na Airbnb booknout výhodně byt s tím nejkrásnějším výhledem, který jsem kdy zažil… copak zažil… který jsem si vůbec uměl představit :) …

Tak tady jsem trávil svůj víkend :) V 9. patře nejvyšší budovy ve městě stojící na kopci. Fakt dobrý a nemluvě o tom, že mě tu majitel nechal o noc navíc zdarma… Prý stejně neměl dalšího nájemce… se světem to asi ještě pořád není tak špatný :))

Takový cestování v jednom má něco do sebe. Je to 100% svoboda a možnost všechno si v klidu utřídit. Ajťáci s devadesátek by asi řekli „defragmentovat“ mozek :)) Ale upřímně? S kámošem to má taky něco do sebe.

Už se fakt moc těším, až zase vyrazíme s Matějem někam na Balkán (tak jako posledně). Nemůžu se dočkat, až se svezem s Ondrou na Gran Canarii. Protože posledně, před rokem a půl to bylo fakt nezapomenutelný! Jezdili jsme na půjčeném BMW F700GS a královně zatáček KTM Duke 690R. Můžete mrknout na video :))

Článek v průběhu mé cesty na trajekt ještě dopíšu a doplním fotky. Stejně tak vám dlužím ještě články z letošní expedice ke Kazašským hranicím, i to se na blogu objeví za pár týdnů.

Mějte se krásně a užívejte ať už s motorkou nebo bez :))

Líbí se vám moje práce? Přidejte se mezi odběratele mého Youtube kanálu, nebo mne sledujte na Facebooku či Instagramu.