Už dlouho pozoruju, že ty nejsilnější zážitky a vzpomínky mám většinou na motorky s malým objemem. Jasně, zkusit na Yamaze MT-10 SP (test připravuji) zrychlit na 200 kolem devíti vteřin bylo moc pěkný, ale já měl od malička motorky spojený spíš se svobodou, větrem ve vlasech (rozumněj v helmě), přírodou a kamarády. Někdy se to sejde, že máte motorku 24 hodin a je z toho vzpomínka na celý život. A o jedné takové vám dnes popovídám.

Začalo to v ranních hodinách na ostrově Tenerife, ve městě Puerto de la Cruz, kde si v půjčovně Mas Que Motos přebírám Royal-Enfield Continental GT 535. Je zvykem, že půjčovny všude po Evropě nabízí převážně to, po čem je poptávka: BMW GSa 1200 a 800, Hondu Africa Twin a potom hlavně skůtry. O to víc mě překvapilo, že tady mají ve flotile takovouhle úžasnou klasiku. Žlutá jí fakt hodně sluší. Škoda jen, že má sundanej bobek, protože standardně je motorka koncipovaná jako jednomístná. Hned co opouštím dveře půjčovny, říkám si „mám café racera!… musím co nejdřív zajet na kafíčko…“ A tak teda taky činím. Beru kavárnu v přístavu, vzdálenou asi 2 kilometry od půjčovny.

Snídám, piju kafe a kochám se. Tahle kráska, která se v ČR prodává tuším kolem 160 000 Kč, má něco do sebe. A co na plat, že si vlastně kupujete techniku ne nepodobnou předloze ze 40. let. Ale po chvíli už mě fakt zajímá, jak to jezdí. Tak jedu! :)

Vybral jsem si zatáčkovou stoupající silnici vnitřkem ostrova. Asi tak 40 – 50 km zatáček do kopce. OHV stojatej motor o objemu 535 kubíků a asi 29 koní se teda v kopci s mojí váhou 113 Kg docela trápí, ale jízda má styl a zatáčky jsou čirá motocyklová radost (kdy vám i malá rychlost přinese docela slušnou vlnu adrenalinu). A po půl hodině jízdy se přede mnou otevře takovýhle výhled na nejvyšší horu Tenerife a současně Španělska – El Teide.

Zastavuju a nemůžu se vynadívat. Co je ale super, že lidi zastavujou a chtěj se fotit s mojí motorkou.

Jedu se projet právě okolo El Teide. Když vyjde počasí, připadáte si úplně jako na Marsu. Asi 20 – 30 km zatáčkovité, kvalitní silnice, okolo které není nic než jen do ruda rozžhavené sopečné podloží. Tohle je fakt zážitek. Sem se vydejte po 17. hodině, kdy konečně zmizí většina autobusů s turisty.

Ten den bylo vážně horko. A na Marsu se člověk spálí raz dva, takže bacha na to. Dlužno ale říci, že výkon 29 koní se ještě trochu smrskl, protože tahle silnice vede ve výšce kolem 2300 metrů… Jako 100 km/h to jelo, ale už to chtělo dost slušnou rovinku :)

Projíždím si ještě několikrát zatáčky kolem El Teide a pak mířím na jih do města Los Cristianos. To je sice ráj turistů, ale dostal jsem tam tip na kavárnu a restauraci SOPA Tenerife, kterou provozují Slováci. Parkuju stylově Enfielda a dávám si úžasný smoothie a cappuccino. Můžu fakt vřele doporučit. A jak tam sedím, přemýšlím, že za celý den v sedle mě vlastně ani jednou nenapadlo, že je 30 koní málo. Pořád mi to stačilo na to, abych se smál od ucha k uchu.

Jedu pomalu domů po dálnici na západním pobřeží. Je kolem sedmé večer a tak nějak nepočítám, že dnes ještě něco zažiju. Říkám si, že tohle byl fakt skvělej výlet. Pak ale sjíždím z dálnice a vidím, že to mohu vzít asi 40km pořádně klikatou objížďkou přes místo, které se nazývá Masca. V podvečer se mi otevírá uplně nový spektrum pohledů… Úžasná, dechberoucí krajina. A pak jen vy a obyčejná motorka, která vám nedá nic zadara. Je nepohodlná, je archaická, ale celý to dohromady hrozně ladí.

Celá tahle silnice kolem horského města Masca má možná jen 10 – 15 km, ale i bez velkýcho kochání je to tady skoro na hoďku. Extrémně zatočený uzoučký serpentiny a já si hrozně užívám nejsilnější stránku tohohle kafíčka… Jízdu v zatáčkách. Co na plat, že vezu těžkej batoh s technikou a začíná bejt zima. Tohle se už asi nikdy nezopakuje…

Už je kolem deváte hodiny a já valim na byt, kousek nad Puerto de La Cruz. Někdy to tak skvěle vyjde, že to všechno klape od rána až do samotného konce dne. A tak jedu kolem oceánu a po levý ruce mi zapadá slunce. Kdyby to šlo, člověk by se do tý motorky zamiloval.

Koukám na tachák a dal jsem jsem za ten den od 11 hodin do 21 večerní 310 kilometrů. To je docela slušnej víkend, když vezmete v potaz, že Tenerife je docela malej ostrov a hlavně je tu ten spartánskej posez na Royal-Enfieldu. A navíc, motorka je na mě fakt maličká a pekelně vibruje. Ale tohle je právě ono. Někdy se najde stroj, kterej je nepohodlnej, pomalej, nepraktickej, hrozně vibruje, málo jede a všechno, co si koupíte za 160 000 Kč, bude pravděpodobně rozumnější koupě. Jenže tahle má duši. Charakter. Říkejte tomu, jak chcete, ale u tohohle kousku cítím pravý kouzlo motorkaření.

Je druhý den ráno kolem desáté a já jedu vrátit motorku. Hodně nerad. A tak se to snažím natáhnout a jedu co nejmenšíma silničkama. Je jasná obloha a mně se naskytne další, teď už poslední, úžasný pohled na sopku El Teide. Těžko racionálně vysvětlit, ale i tam jsem si jistej, že tohle bylo 24 nejhezčích hodin s motorkou, co jsem zatím zažil.

Praktické informace a další odkazy

• Půjčovna, kde jsem sehnal Enfielda (mohu doporučit)
• Motopůjčovna kamaráda na ostrově Gran Canaria
• Můj video test Royal Enfield Himalayana z míst, o kterých píši v tomto cestopisu
• Mé video z cestování po Kanárských ostrovech z roku 2016

Líbí se vám moje práce? Přidejte se mezi odběratele mého Youtube kanálu, nebo mne sledujte na Facebooku či Instagramu.